Některé pracovněprávní souvislosti testování zaměstnanců

Některé pracovněprávní souvislosti testování zaměstnanců

Publikováno: 14. 4. 2021

Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví č.j. MZDR 47828/2020-16/MIN/KAN ze dne 1.3.2021, ve znění mimořádného opatření č.j. MZDR 47828/2020-21/MIN/KAN ze dne 5.3.2021 a ve znění mimořádného opatření č.j. MZDR 47828/2020-22/MIN/KAN ze dne 15.3.2021, vydaná v souladu se zákonem o ochraně veřejného zdraví, uložila zaměstnavatelům povinnost zajistit testování zaměstnanců na přítomnost viru SARS-CoV-2, antigenním testem prováděným poskytovatelem zdravotnických služeb či testem prováděným laickou osobou na pracovišti.

Související informace k antigennímu testování naleznete souhrnně na gov.cz - Portálu veřejné správy, pod odkazem Aktuální informace k epidemii COVID 19, v sekci Covid Portál – Životní situace s covidem – Antigenní testování: Antigenní testování zaměstnanců ve firmách · Covid Portál (gov.cz).

Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví naleznete na webových stránkách tohoto ministerstva: Vyhledávání – Ministerstvo zdravotnictví (mzcr.cz).

V souvislosti s realizací těchto opatření obracejí se zaměstnanci i zaměstnavatelé na orgány inspekce práce s dotazy, týkajícími se pracovněprávních souvislostí testování zaměstnanců. Jsou kladeny především dotazy ohledně charakteru doby, kterou zaměstnanec stráví testováním a cestou na a z testování – zda se jedná o dobu výkonu práce, popřípadě i dobu práce přesčas, nebo o překážku v práci, a zda je zaměstnavatel oprávněn požadovat po zaměstnanci, aby se testování zúčastnil mimo svou pracovní dobu, či zda je naopak povinen umožnit mu testování v jeho pracovní době.

Podle názoru Státního úřadu inspekce práce, v souladu s informacemi prezentovanými rovněž na Portálu veřejné správy, viz odkaz výše uvedený, není absolvování testu na přítomnost viru COVID-19 v zařízení poskytovatele zdravotních služeb výkonem práce (zaměstnanec nepochybně nemá v popisu své práce absolvování diagnostických testů), resp. pracovní dobou, ani prací přesčas, a to i s ohledem na definici pracovní doby a práce přesčas v zákoníku práce, podle kterého pracovní dobou je „doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele“, a prací přesčas je „práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn.“

Jedná se o omluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci, a to bez ohledu na to, zda se zaměstnanec podrobil testování dobrovolně nebo v souvislosti s výkonem práce. Jedná se o překážku v práci na straně zaměstnance, kterou lze posoudit jako ošetření podle bodu 1 přílohy k nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých překážek v práci a pokud by ho zaměstnanec absolvoval v pracovní době, jednalo by se o omluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci s případnou náhradou mzdy nebo platu (viz vládní nařízení). Pokud se provádí mimo pracovní dobu, zákon s tím nespojuje žádné další nároky ve vztahu k odpracované době a náhradě mzdy.

Co se týká náhrady nákladů, spojených s absolvováním testování mimo pracoviště zaměstnavatele, lze mít za to, že v případě povinného testování na pokyn zaměstnavatele by měl zaměstnanec obdržet náhradu nákladů (náklady na dopravu do místa testování a zpět) jako při mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce.

Co se týká doby, kterou zaměstnavatel určí (zajistí testování poskytovatelem zdravotních služeb) k povinnému testování zaměstnanců, lze mít za to, že s ohledem na oprávněné zájmy zaměstnanců by bylo vhodné, aby zaměstnavatel primárně určil čas k testování v rámci pracovní doby (směny) zaměstnance. Z právních předpisů však nevyplývá povinnost zaměstnavatele tak učinit. Určí-li zaměstnavatel dobu k testování mimo pracovní dobu (směnu) zaměstnance, může mu vhodným způsobem kompenzovat čas takto strávený – poskytne mu náhradní volno nebo finanční odměnu apod. jako benefit. Toto je možno upravit i vnitřním předpisem zaměstnavatele.

Vedle testování poskytovatelem zdravotních služeb umožňuje mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví jako rovnocennou variantu testování tzv. samotestem, provedené na pracovišti zaměstnavatele. V případě, je-li toto testování provedeno na pracovišti zaměstnavatele v pracovní době zaměstnance, výše naznačená problematika omlouvání nepřítomnosti v práci a náhrady nákladů spojených s testováním odpadá.

Co se týká povinnosti zaměstnanců, podrobit se testování na výzvu zaměstnavatele, ta je mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví až na taxativně vyjmenované výjimky jednoznačně stanovena. Neotestovanému zaměstnanci zaměstnavatel nesmí umožnit vstup na pracoviště. Nedohodnou-li se na výkonu práce z domova, čerpání dovolené nebo neplaceného volna nebo na změně rozvrhu směn, vyvstává překážka v práci na straně zaměstnance podle § 199 odst. 1 zákoníku práce, za kterou ovšem zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy.

Menu