Smrtelná pracovní úrazovost v České republice a její dopady na společnost

Pracovní úrazovost lze obecně vnímat jako negativní jev, který může vzniknout při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Z tohoto pohledu tak na různých pracovištích po celé České republice (dále jen „ČR“), na kterých zaměstnanci, případně osoby samostatně výdělečně činné, plní své pracovní úkoly pro zaměstnavatele. Svým působením tak vytváří hodnoty pro národní ekonomiku. Ovšem často jako osoby, jejichž jména a příjmení nikdo nezná či dříve neslyšel. Právě až s výskytem smrtelného pracovního úrazu (dále jen „PÚ“) na pracovišti se tito zaměstnanci dostávají do širšího povědomí ve svém okolí. Zaměstnavatelé tak přichází o své dlouholeté, často profesně zkušené, zaměstnance, kolegové o členy svého týmu, rodiny o své rodinné příslušníky a přátelé o své blízké. Mnohdy tak končí příběhy osob, které měly dle sdělení svého okolí: „celý život před sebou, těšily se z nových radostí, z přírůstků do svých rodin, či chtěly ještě něčeho ve svém životě dosáhnout“. Každý tak může sám posoudit a hledat odpověď na otázku: „Muselo se tohle opravdu stát?“

Právě i orgány inspekce práce, tj. Státní úřad inspekce práce (dále jen „SÚIP“) a oblastní inspektoráty práce, zřízené dle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, se snaží zodpovědět tuhle otázku. I když není v kompetenci těchto orgánů rozhodovat o uznání, nebo neuznaní PÚ, to je záležitostí zaměstnavatele, činí v těchto případech nutné kroky. Těmi jsou jednak kontroly příčin a okolností ostatních, závažných a smrtelných PÚ, tak i kontroly z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „BOZP“), tj. kontroly právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce, k zajištění provozu technických zařízení a vyhrazených technických zařízeních (elektrických, zdvihacích, tlakových, plynových) apod. Kontrolní činnost orgánů inspekce práce v oblasti BOZP má širokou působnost, a to nejen ve své represivní formě, ale také i preventivní.

Samozřejmě ani jedna z nich nebyla úplně omezena i vzhledem k situaci způsobené virovým onemocněním COVID-19 na celém území ČR. V případě kontrolních zjištění tak často dochází k sankcionování za daný přestupek, a to prostřednictvím uložením pokut. Mezi konkrétní nedostatky tak můžeme zařadit, např. chybně nebo nedostatečně vyhodnocená rizika zaměstnavateli pro pracovní činnosti zaměstnanců, neseznámení zaměstnanců s příslušnými riziky ohrožujícími životy a zdraví na pracovištích a chybějící či neúplná školení zaměstnanců o právních a ostatních předpisech k BOZP zahrnujících i návody výrobců pro obsluhu daných zařízení, nebezpečné pracovní postupy tolerované zaměstnavateli, nevybavení zaměstnanců osobními ochrannými pracovními prostředky (tzv. OOPP) ze strany zaměstnavatelů, neodpovídající stav pracovišť, chybějící revize a kontroly používaných zařízení na pracovištích zaměstnavatelů a další. Z provedených kontrol je tak mnohdy patrné podcenění prevence, která by tak mohla zachránit i nespočet lidských životů v pracovním prostředí, případně zabránit vzniku samotného PÚ.

Z pohledu statistických údajů tak můžeme nechat hovořit čísla. Pokud budeme vycházet z informačního systému SÚIP, tak je na místě uvést, že téměř každý 3. den se stane 1 smrtelný PÚ. Ano, opravdu, každý 3. den se tak jedna zaměstnankyně anebo zaměstnanec nevrátí zpět domů. Pro přehled smrtelné pracovní úrazovosti v letech 2018–2021, v roce 2021 tak ke dni 30. 11. 2021, můžeme využít následující tab. č. 1.

Tab č. 1.: Přehled smrtelné pracovní úrazovosti v ČR v letech 2018 – 2020 (data ke dni 2. 12. 2021, pouze SÚIP)

Pokud se zaměříme na celkovou smrtelnou pracovní úrazovost v ČR, vypovídající hodnoty nalezneme v tab. č. 2, která mimo dat uvedených v předchozí tab. č. 1 zahrnuje i údaje za smrtelnou pracovní úrazovost za Český báňský úřad (dále jen „ČBÚ“). Uvedená data jsou pouze v rozmezí let 2018-2020, protože data za ČBÚ jsou poskytována až po ukončení celého kalendářního roku 2021. Přehledy pracovní úrazovosti v České republice jsou za jednotlivé ukončené kalendářní roky zveřejněny v rámci zpráv přímo na oficiálních internetových stránkách SÚIP. Podle navigace v záložkách: O NÁS/Roční souhrnné zprávy/Pracovní úrazovost v ČR.

Tab č. 2.: Přehled celkové smrtelné pracovní úrazovosti v ČR v letech 2018 – 2020 (data SÚIP + ČBÚ)

I když se v ukončeném roce 2020 jedná o zvýšený počet smrtelných PÚ (ve srovnání s rokem 2019), je nutno dodat, že řada zaměstnavatelů v různých odvětvích svoji činnost neomezila, nebo případně i navýšila, a to i během výskytu virového onemocnění COVID-19 na území ČR. Tím pádem nelze zcela konstatovat to, že by během stále trvající pandemické situace měl vývoj pracovní úrazovosti, a to nejen smrtelné, vykazovat nižší hodnoty. Zároveň i přítomnost tohoto virového onemocnění sama o sobě vytváří případnou nepohodu v pracovním prostředí např. v podobě zvýšeného stresu apod. Samozřejmě i tyto faktory mohou ovlivňovat vznik PÚ. Z uvedeného čísla 106 smrtelných PÚ z tab. č. 1 (data pouze SÚIP) se jednalo o 22 případů ve spojitosti s dopravní nehodou.

Nicméně vznik smrtelného PÚ není pouze o situacích, kdy pokaždé dochází k úmrtí zaměstnance/zaměstnankyně anebo osoby samostatně výdělečně činné ihned na místě. V této souvislosti je na místě zdůraznit, jak je smrtelný PÚ definován v české právní legislativě. Dle ust. § 3 nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, ve znění pozdějších předpisů: „Pro statistické účely se smrtelným pracovním úrazem rozumí takové poškození zdraví, na jehož následky úrazem postižený zaměstnanec nejpozději do 1 roku zemřel.“

V praxi to může znamenat, že např. v oblasti stavebnictví, která je specifiky staveniště a používanými zařízeními více riziková, dojde k závažnému PÚ (poškození zdraví, trvá-li hospitalizace úrazem postiženého zaměstnance více než 5 dnů) zaměstnance např. pádem z 10 m výšky. Ten se však může při následném dlouhodobém pobytu v nemocničním zařízení a na základě zhoršení zdravotního stavu nakonec změnit v smrtelný PÚ. V těchto případech má stále zaměstnavatel povinnost nahlásit změny daným subjektům. Problematikou se zabývá především výše uvedené nařízení vlády.

Pokud bychom měli zhodnotit dopady smrtelné pracovní úrazovosti pro společnost, tak úhlů pohledu je nespočet. Mezi hlavní patří již uvedená ztráta člověka, coby jedinečné osoby. Dále pak finanční stránka a administrativní zatížení v podobě likvidace pojistných událostí z důvodu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu u jeho pojišťovny a také u pojišťovny zaměstnance. Často se určitá řešení neobejdou bez soudních jednání. I uvedený příklad z oblasti stavebnictví, kromě samozřejmě jiných, v sobě skrývá finanční náklady na hospitalizaci zaměstnance v nemocničním zařízení a samotné vytížení zdravotnického personálu, který by mohl napomáhat jiným osobám. Zejména i v průběhu pandemické situace. Jisté finanční zatížení na straně zaměstnavatele v sobě zahrnují i náhrady při úmrtí zaměstnance, které jsou uvedeny v zákonu č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně tak např. náklady spojené s pohřbem (ust. § 271g), případně jednorázové náhrady nemajetkové újmy pozůstalých (ust. § 271i).

„Bezpečnost práce má základ v prevenci. Ta často může zachránit život a zdraví mnoha zaměstnanců.“ Uvedené nevyjadřuje pouze jisté doporučení, ale také možnost, jak předcházet řadě otázek, např. i té: „Muselo se tohle opravdu stát?“