Pracovněprávní vztahy
Státní úřad inspekce práce na základě ust. § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů: „poskytuje právnickým a fyzickým osobám, které v pracovních vztazích zaměstnávají fyzické osoby, a zaměstnancům bezúplatně základní informace a poradenství týkající se ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek.“
Pracovní poměr
Postup před vznikem pracovního poměru #
Základní pravidla pro výběr fyzických osob ucházejících se o konkrétní zaměstnání
Dotaz:
Ucházela jsem se o místo v jedné restauraci a zaměstnavatel se mě při pohovoru zeptal, jestli bydlím u rodičů nebo sama, jestli jsem vdaná, jestli mám přítele, kolik jsem dostávala korun na hodinu v předcházejícím zaměstnání a co jsem tam dělala. Může se mě ptát na takové věci?
Odpověď:
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů uvádí, že zaměstnavatel smí vyžadovat v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru od fyzické osoby, která se u něj uchází o práci, nebo od jiných osob jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy (§ 30 odst. 2).
Za účelem výběru budoucího zaměstnance potřebuje zaměstnavatel shromáždit pouze takové údaje, na jejichž základě je schopen objektivně vybrat nejvhodnějšího uchazeče na obsazení pracovního místa.
Zákoník práce: § 30
Vznik pracovního poměru #
Povinné náležitosti pracovní smlouvy
Dotaz:
Chtěla bych se zeptat, jestli mi může zaměstnavatel dát do pracovní smlouvy jako místo výkonu práce Českou republiku nebo jeho provozovny, které jsou v různých městech po celé České republice? Může mě pak přeřadit i do jiné provozovny v jiném městě než bydlím i bez mého souhlasu?
Odpověď:
Pracovní smlouva je dvoustranný právní úkon, který obsahuje shodný a souhlasný projev vůle zaměstnavatele a zaměstnance směřující ke vzniku pracovního poměru.
Zákoník práce (§ 34 odst. 1) předepisuje, jaké nezbytné náležitosti musí mít pracovní smlouva:
- druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
- místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána,
- den nástupu do práce.
Místo výkonu práce představuje jednu z povinných náležitostí obsahu každé pracovní smlouvy. Zákon přesně nevymezuje s jakou přesností musí být místo výkonu práce definováno. V pracovní smlouvě lze také sjednat, že zaměstnanec bude mít více než jedno místo výkonu práce.
Ujednání o místě výkonu práce v pracovní smlouvě má svůj význam proto, že zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v jiném místě než v místě, které bylo jako místo výkonu práce mezi nimi sjednáno.
Místo výkonu práce může být určeno velmi úzce, nebo šířeji. Jako místo výkonu práce tak může být sjednáno jak konkrétní pracoviště, tak i sídlo zaměstnavatele, obec, kraj, území České republiky, provozovny v České republice apod.; pro posouzení platnosti takového ujednání o místě výkonu práce je rozhodující, zda není v rozporu se zákonem. Definovat místo výkonu práce má tedy význam zejména pro určení, zda zaměstnavatel přiděluje zaměstnanci práci ve sjednaném nebo v jiném místě, tzn. zda je v souladu místo, kde je práce zaměstnance v určitém okamžiku vykonávána s místem, které bylo sjednáno v pracovní smlouvě.
Z výše uvedeného můžeme vyvodit, jestliže se zaměstnanec v pracovní smlouvě zavázal k výkonu práce v rámci široce sjednaného místa výkonu práce, např. provozovny zaměstnavatele v České republice, nebude zaměstnavatel potřebovat souhlas k přeložení do jiné jeho provozovny, v jiném městě, než kde se např. nachází bydliště zaměstnance.
Sjednání místa výkonu práce je významné i v souvislosti s poskytováním cestovních náhrad.
Pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad je blíže také specifikováno v § 34a ZP.
Pokud bude mít zaměstnanec ve své pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce šířeji než jedna obec (musí to však být vždy území přesně limitované), je vhodné současně samostatně sjednat i pravidelné pracoviště pro účely poskytování cestovních náhrad.
Informační leták - Vznik a změny pracovního poměru (letáky zde)
Zákoník práce: § 34, § 34a
Vznik dalšího pracovněprávního vztahu #
Práce pro téhož zaměstnavatele v dalším pracovněprávním vztahu
Dotaz:
Mám otázku týkající se souběhu pracovního poměru a dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Mohl by zaměstnanec, který má hlavní pracovní poměr jako sociální pracovník na jednom pracovišti zaměstnavatele, mít u téhož zaměstnavatele uzavřenou dohodu o provedení práce na jiném pracovišti, než pracuje v hlavním pracovním poměru?
Dále, jestli je možné, aby jeden zaměstnanec měl s jedním a týmž zaměstnavatelem současně uzavřeno několik dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr? A pokud ano, je možné, aby všechny tyto dohody měly stejný druh práce?
Odpověď:
Zákoník práce(ZP) v ustanovení § 34 b odst. 2 uvádí, že zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny.
Zaměstnanec může mít u téhož zaměstnavatele sjednán ještě další pracovní poměr či uzavřenu dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce, ovšem za podmínky, že v nich nevykonává práce stejného druhu. Počet takových pracovních vztahů souběžně vykonávaných pro téhož zaměstnavatele zákon neomezuje, musí však vždy jít o jiný druh práce. O práci jiného druhu, kterou může zaměstnanec konat v dalším pracovněprávním vztahu, se jedná tehdy, jestliže povaha činností charakterizujících práci, kterou má zaměstnanec vykonávat v dalším pracovněprávním vztahu, je odlišná od povahy činností, jimiž se vyznačuje práce vykonávaná zaměstnancem v původním pracovním poměru.
Účel je zřejmý, zákoník práce tímto ustanovením brání obcházení přesčasové práce.
Zákoník práce přímo druh práce nedefinuje. Je to však jedna z podstatných náležitostí pracovní smlouvy (§ 34 odst. 1 ZP). Může být sjednán ve vztahu k možnému okruhu pracovních činností v užší nebo širší podobě, to záleží na konkrétních podmínkách. Druh práce by měl být vymezen vždy tak, aby u konkrétního zaměstnavatele nevzbuzoval pochybnosti o tom, jakou práci má dotyčný zaměstnanec konat.
Informační leták - Vznik a změny pracovního poměru (letáky zde)
Zákoník práce: § 34 odst. 1, § 34b odst. 2
Změny pracovního poměru #
Zařazení zaměstnankyně po návratu z rodičovské dovolené
Dotaz:
Jsem na rodičovské dovolené, která mi příští měsíc skončí. Volala jsem zaměstnavateli a ten mi sdělil, že pracovní pozici, kterou jsem vykonávala před odchodem na mateřskou dovolenou pro mě již nemá a nabídl mi jiné místo. Chci se poradit, jestli je to v souladu se zákonem.
Odpověď:
Podle § 47 zákoníku práce (ZP) platí, že nastoupí-li zaměstnanec po skončení výkonu veřejné funkce nebo činnosti pro odborovou organizaci, pro kterou byl uvolněn v rozsahu pracovní doby, nebo po skončení vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského cvičení nebo zaměstnankyně po skončení mateřské dovolené nebo zaměstnanec po skončení rodičovské dovolené v rozsahu doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, do práce, anebo nastoupí-li do práce zaměstnanec po skončení dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, je zaměstnavatel povinen zařadit je na jejich původní práci a pracoviště. Není-li to možné proto, že původní práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, zařadí je zaměstnavatel podle pracovní smlouvy.
Zákoník práce tedy počítá po návratu zaměstnance do práce v podstatě se dvěma variantami řešení.
- zařadí zaměstnance (zaměstnankyni) na jejich původní práci a pracoviště, není-li to možné proto, že tato práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno,
- zařadí je zaměstnavatel podle pracovní smlouvy.
Pokud by Vám však zaměstnavatel nabídl změnu pracovních podmínek sjednaných v pracovní smlouvě (např. druh práce), mohl by tak učinit pouze postupem stanoveným v zákoníku práce. Z charakteru pracovní smlouvy jako dvoustranného právního úkonu vyplývá, že ke změně sjednaných pracovních podmínek může dojít pouze na základě vzájemné dohody (§ 40 ZP).
Informační leták - Vznik a změny pracovního poměru (letáky zde)
Zákoník práce: § 40, § 47
Změny sjednaných pracovních podmínek: změna pracovní náplně, změna úvazku
Dotaz:
Pracuji na obecním úřadě a v pracovní smlouvě mám sjednaný druh práce jako ekonomka. Před rokem mi vedoucí nařídila, že mimo svou práci mám uklízet kanceláře. Za odpracované hodiny úklidu jsem si mohla vybírat náhradní volno. V pracovní náplni úklid napsaný nemám. Nyní mi chce vedoucí dát úklid do pracovní náplně, a pokud s tím nebudu souhlasit, chce mi od září snížit úvazek. V mé práci ekonoma mi nic neubylo, spíše naopak je práce daleko více. Může mi vedoucí snížit úvazek a změnit pracovní náplň bez mého souhlasu?
Odpověď:
Obsah pracovního poměru, v souladu s ustanovením § 40 odst. 1 zákoníku práce je možné změnit jedině tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně. Změna pracovní smlouvy musí být provedena písemně.
Sjednaný druh práce je jednou z podstatných náležitostí pracovní smlouvy (§ 34 odst. 1 písm. a) ZP) a zaměstnavatel má povinnost přidělovat zaměstnanci práci, odpovídající tomuto sjednanému druhu práce. V zákoně ovšem není blíže stanoveno, jak by měl být druh práce vymezen. Proto zpravidla zaměstnavatel zaměstnanci určuje, které pracovní činnosti má vykonávat, tzv. pracovní náplň. Pracovní náplň (písemný dokument) nebývá většinou součástí pracovní smlouvy, ale zaměstnavatel ji stanoví svým jednostranným opatřením. Pracovní náplň může doplňovat, měnit, ale vždy to musí být v rámci druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě.
Jiné by to bylo v případě, pokud by pracovní náplň byla součástí obsahu pracovní smlouvy, pak by se jakákoliv změna pracovní náplně musela znovu dohodnout.
Někteří zaměstnavatelé délku týdenní pracovní doby nazývají „pracovním úvazkem“. „Pracovní úvazek“ ale není zákonný pojem, zákoník práce „pracovní úvazek“ neuvádí.
Zákoník práce definuje délku týdenní pracovní doby (§ 79 ZP). Ustanovení § 34b odst. 1 zákoníku práce pak výslovně stanoví povinnost přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby.
Pokud by byl rozsah pracovní doby (pracovní úvazek) sjednán v pracovní smlouvě a mělo-li by dojít k jeho změně, pak se musí zaměstnavatel se zaměstnancem o této změně rozsahu pracovní doby rovněž dohodnout.
Jak bylo výše popsáno, ke změně sjednaných pracovních podmínek může dojít pouze na základě dohody obou účastníků pracovněprávního vztahu (zaměstnance a zaměstnavatele).
Informační leták - Vznik a změny pracovního poměru (letáky zde)
Zákoník práce: § 34 odst. 1, písm. a), § 34b odst. 1, § 38 odst. 1, § 40 odst. 1, § 79
Skončení pracovního poměru #
Rozvázání pracovního poměru dohodou
Dotaz:
Zaměstnavatel mě pořád slovně napadal. V létě, když tady byla na brigádě studentka, mi vedoucí nejprve nabídl ať podepíšu dohodu, ale pak i vyhrožoval, pokud to prý nepodepíšu, vymyslí si důvod jak mi dát výpověď bez odstupného. Nepodepsala jsem, ale napadání pokračovalo. Už jsem to nevydržela a dohodu podepsala. Mám měsíc na to, abych si našla práci. Vím, že jsem to neměla podepisovat, ale jednání zaměstnavatele bylo hrozné, můžu se nějak bránit?
Odpověď:
Dohoda o skončení pracovního poměru je jedním ze způsobů, jak lze pracovní poměr uzavřený mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem rozvázat. Jde o dvoustranný právní úkon, směřující ke skončení pracovního poměru.
Dohodnou-li se zaměstnavatel se zaměstnancem na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem (§ 49).
Pokud se Vám jeví, že jste neučinila právní úkon svobodně, ale pod tlakem, můžete ve stanovené lhůtě uplatnit u soudu neplatnost rozvázání pracovního poměru.
Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (§ 72 zákoníku práce).
Informační leták - Skončení pracovního poměru (letáky zde)
Zákoník práce: § 49, § 72
Výpověď pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů
Dotaz:
Zaměstnavatel mi oznámil, bez předchozího upozornění na hrubé porušení pracovních povinností, že buď podepíši dohodu nebo mě vyhodí. Jen mi řekl dva smyšlené údaje o mém pracovním porušení. Prosím Vás, jak mám postupovat, na dohodu neodejdu a nehodlám výpověď zaměstnavatele akceptovat.
Odpověď:
Nesouhlasíte-li s podepsáním dohody o rozvázání pracovního poměru, nejste povinna ji podepsat. Bude-li Vám však ze strany zaměstnavatele doručena výpověď, nebo okamžité zrušení pracovního poměru, například poštou, nebo před svědky, bude doručení účinné, i když převzetí písemnosti odmítnete potvrdit.
Za porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci (tj. pracovních povinností, dříve tzv. "pracovní kázně") může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď s dvouměsíční výpovědní dobou, a to buď pro zvlášť hrubé porušení povinností nebo závažné porušení povinností, v obou případech bez předchozího upozornění, nebo pro soustavné méně závažné porušování povinností, v tomto případě jen, jestliže byl zaměstnanec zaměstnavatelem v době posledních 6 měsíců, v souvislostí s tímto porušováním povinností, upozorněn na možnost výpovědi.
Pro zvlášť hrubé porušení povinností může zaměstnavatel kromě výpovědi (tj. s výpovědní dobou) se zaměstnancem také okamžitě zrušit pracovní poměr, kdy pracovní poměr končí okamžikem, kdy je písemnost oznamující zaměstnanci okamžité zrušení pracovního poměru doručena. O tom, co považuje za porušení pracovních povinností a o míře závažnosti tohoto porušení, rozhoduje zaměstnavatel.
Pokud s výpovědí nebo okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnanec nesouhlasí, může se proti nim bránit soudně podáním žaloby o neplatnosti rozvázání pracovního poměru, a to nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr tímto rozvázáním skončit.
V případě, že by Vám již byla dána výpověď (nebo okamžité zrušení pracovního poměru) a Vy byste se rozhodla podat žalobu o neplatnosti, pak Vám doporučujeme, odeslat zaměstnavateli ihned písemné oznámení, že trváte na tom, aby Vás dále zaměstnával. Od této doby, by Vám v případě úspěchu v soudním sporu, náleželo právo na náhradu mzdy do doby, než by Vám zaměstnavatel umožnil pokračovat v práci nebo než by došlo k platnému skočení pracovního poměru).
Informační leták - Skončení pracovního poměru (letáky zde)
Zákoník práce: § 52 písm. g), § 55 odst. 1 písm. b), § 69 odst. 1, § 72
Výpověď pro porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zákoníku práce
Dotaz:
Jsem v nemocnici a mám nepracovní úraz. V pracovní neschopnosti budu asi půl roku. Mám strach, aby mi zaměstnavatel nedal výpověď.
Odpověď:
Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 zákoníku práce. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn a výpověď musí být dána písemně. Pracovní poměr pak končí uplynutím výpovědní doby. Novela zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2012 rozšiřuje dosavadní okruh výpovědních důvodů a pod písmenem h) stanovila nový výpovědní důvod spočívající v porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zákoníku práce zvláště hrubým způsobem. V paragrafu 301a zákoníku práce je uvedeno, že zaměstnanci mají povinnost, v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů, dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění.
Výpověď z důvodu porušení jiné povinnosti zaměstnance může být dána jen, jestliže tuto povinnost poruší, a to ještě zvlášť hrubým způsobem. Nestačí, že zaměstnanec, který mimo dobu povolených vycházek nebyl při kontrole prováděné zaměstnavatelem zastižen doma nebo v místě, kde se měl po dobu dočasné pracovní neschopnosti zdržovat, ale zaměstnavatel musí prokázat, že došlo k porušení režimu práce neschopného, zvlášť hrubým způsobem. Při posuzování intenzity porušení povinností proto musí zaměstnavatel zohlednit všechny okolnosti porušení, včetně jeho důvodů. Vždy však musí jít o provinění v období prvních 14 resp. 21 dnů dočasné pracovní neschopnosti, tedy v době, kdy hmotné zabezpečení poskytuje zaměstnanci zaměstnavatel v podobě náhrady mzdy nebo jiného příjmu.
Informační leták - Skončení pracovního poměru (letáky zde)
Zákoník práce: § 52 písm. h), § 301a
Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem - jeho doručení zaměstnavateli
Dotaz:
Chtěla bych se informovat jakým způsobem mohu skončit pracovní poměr. Majitel – zaměstnavatel není k zastižení a dluží mi mzdu už za dva měsíce.
Odpověď:
V případě, že máte sjednaný pracovní poměr a zaměstnavatel Vám za odvedenou práci nevyplatil mzdu ani po uplynutí období splatnosti, můžete tento pracovní poměr okamžitě zrušit dle pravidel stanovených zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZP).
Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (ZP § 56 odst. 1 písm. b). Dle zákoníku práce je mzda splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo některou její složku. Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr pro nevyplacení mzdy přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby (ZP § 56 odst. 2).
Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl (ZP § 59). V okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné (ZP § 60).
Zaměstnanec doručuje písemnost určenou zaměstnavateli zpravidla osobním předáním v místě sídla zaměstnavatele. Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen doručení písemnosti podle věty první písemně potvrdit (ZP § 337 odst. 1).
Stávají se však případy, že není možné zaměstnavatele v práci (v sídle zaměstnavatele) zastihnout. Zaměstnanec pak může využít i jiné možnosti doručení písemnosti zaměstnavateli, např. prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Písemnost je třeba zaslat zaměstnavateli doporučeně s doručenkou a s poznámkou „do vlastních rukou“. Jenom tehdy, bude-li doručení provedeno kvalifikovaným způsobem, lze zajistit sledovaný účel, jímž je doručení přímo zaměstnavateli. Zkušenosti ze soudní praxe ukazují, že písemnost zaměstnance je doručena jakmile se dostane do sféry zaměstnavatele. To je v okamžiku, kdy zaměstnavatel získá možnost seznámit se s danou písemností.
Pokud by však přece jen nastala možnost doručení osobním předáním písemnosti (ve Vašem případě oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru), pak je vhodné vzít si s sebou k jednání se zaměstnavatelem svědka pro případ, že by zaměstnavatel odmítl písemnost převzít.
Při skončení pracovního poměru má ještě zaměstnavatel povinnost vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání (ZP § 313).
Informační leták - Zaměstnavatel nevyplatil zaměstnanci mzdu (letáky zde)
Zákoník práce: § 56 odst. 1 písm. b), § 56 odst. 2, § 59, § 60, § 313, § 337 odst. 1
Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem
Dotaz:
Protože mi můj zaměstnavatel nevyplatil mzdu za leden ani do 15 dnů po splatnosti lednové mzdy, doručila jsem zaměstnavateli okamžité zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Zaměstnavatel to neuznal a sdělil mi písemně dopisem, že toto skončení neuznává, nechce mi dát zápočtový list ani odstupné s tím, že pracovní poměr skončený není, dokud o tom nerozhodl soud. Chce po mně, že mám chodit do práce, jinak že po mně bude požadovat náhradu škody, která mu tím vznikla. Mám chodit do práce? Jak ale můžu chodit do práce, když jsem zaměstnavateli doručila okamžité skončení pracovního poměru? Také nevím, jestli zaměstnavatel podal žalobu o neplatnost okamžitého skončení pracovního poměru.
Odpověď:
Obdobím splatnosti podle §141 odst. 1 zákoníku práce je následující kalendářní měsíc po vykonání práce, za kterou mzda náleží, tj. období splatnosti mzdy za leden končí poslední den v únoru. Teprve nevyplatí-li zaměstnavatel mzdu nebo její část do 15 dnů od tohoto data, může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr. Prvním dnem, kdy lze okamžitě skončit pracovní poměr pro nevyplacení lednové mzdy, je tedy 16. březen. Pokud jste tedy okamžité zrušení pracovního poměru předala zaměstnavateli nejdříve 16. března a na svém důvodu trváte, je na zaměstnavateli, aby se bránil žalobou, považuje-li skončení pracovního poměru za neplatné. Pokud žalobu v zákonné lhůtě 2 měsíců nepodá, pak samozřejmě platí, že Váš pracovní poměr dnem doručení okamžitého zrušení skončil. Neplatnost rozvázání pracovního poměru může vyslovit jedině soud a do té doby je třeba na právní úkon skončení pracovního poměru pohlížet oběma stranami jako na platný. Tj. i když zaměstnavatel s tímto rozvázáním nesouhlasí a hodlá jeho platnost napadnout u soudu, přesto je povinen Vám vydat zápočtový list a vyplatit dlužnou mzdu + odstupné. Vy nejste povinna dále pro tohoto zaměstnavatele konat práci a můžete i nastoupit do pracovního poměru k jinému zaměstnavateli. Věta první §70 odst. 1 zákoníku práce "...zrušil -li neplatně zaměstnanec pracovní poměr...a zaměstnavatel oznámil zaměstnanci...., že trvá na tom, aby dále konal svou práci, pracovní poměr trvá i nadále" se uplatní zpětně teprve ve chvíli,kdy soud vysloví, že zaměstnanec okamžitě zrušil pracovní poměr neplatně (pak nastupuje podle okolností i případná náhrada škody, vrácení odstupného atd..).
Výzvě zaměstnavatele podle §70 odst. 1 zákoníku práce, abyste nadále konala svou práci, nejste povinna vyhovět. Je na Vás, abyste zvážila pravděpodobnost, která strana v případném soudním sporu bude úspěšná, zda Vy nebo Váš zaměstnavatel. Vyhovět výzvě zaměstnavatele a nastoupit zpět do práce má význam, pokud hrozbu neúspěchu ve sporu a náhradu škody shledáváte reálnou. Nástupem do práce pak ovšem svůj zájem na okamžitém skončení pracovního poměru fakticky popřete.
Informační leták - Zaměstnavatel nevyplatil zaměstnanci mzdu (letáky zde)
Zákoník práce: § 56 odst. 1 písm. b), 70 odst. 1, 141 odst. 1
Zrušení pracovního poměru ve zkušební době
Dotaz:
10. 1. 2012 jsem nastoupila u jednoho soukromého zaměstnavatele. Smlouvu jsem měla na dobu neurčitou se zkušební lhůtou na 3 měsíce. 3. 2. 2012 jsem šla na nemocenskou a 5. 3. 2012 mi zaměstnavatel volal, že mi dává výpověď, řekla jsem mu, že to nemůže, že jsem na nemocenské. Ale 7. 3. 2012 mi přišla domů výpověď, ale bylo tam napsané ve zkušební době k datu 9. 3. 2012. Ale to jsem ještě byla na neschopence a zatím jsem nemocná pořád. Může to udělat?
Odpověď:
Zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době není skončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele.
Zaměstnavatel může zrušit pracovní poměr ve zkušební době, musí to ovšem učinit postupem stanoveným v zákoníku práce (ZP).
Zákoník práce ve svém ustanovení (§ 66 odst. 1)uvádí, že zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době musí být provedeno písemně, pracovní poměr pak skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uvedený den pozdější (§ 66 odst. 2 ZP).
Obecně platí, že ve zkušební době lze zrušit pracovní poměr kdykoli, není třeba čekat na poslední den zkušební doby. Zaměstnavatel to ovšem nesmí učinit v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance. V tomto období nesmí být zaměstnanci doručeno písemné zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Doba, kdy je zaměstnanec dočasně práce neschopný, tj. nekoná práci v průběhu zkušební doby, se do zkušební doby nezapočítává. Pokud byste chtěla napadnout platnost rozvázání pracovního poměru zrušením ve zkušební době a budete-li zároveň chtít, aby Vás zaměstnavatel dále zaměstnával, musíte učinit dva kroky. Musíte se obrátit na soud a podat žalobu na určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době, nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr tímto rozvázáním skončit (§ 72 ZP). Dále pak musíte písemně oznámit zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, že trváte na tom, aby Vás dále zaměstnával.
Informační leták - Skončení pracovního poměru (letáky zde)
Zákoník práce: § 66, § 69, § 72
Skončení pracovního poměru sjednaného na dobu určitou
Dotaz:
Pracoval jsem v neziskové organizaci na dobu určitou od ledna do září 2012. V září 2012 jsem podepsal další smlouvu na dobu určitou do konce září 2013. V srpnu 2013 mi písemně oznámili, že budu pracovat pouze do konce smlouvy. Smlouva mi nebude prodloužena z důvodu, že nedostanou dotace. Mám nárok na nějaké odstupné či jinou kompenzaci za to, že jsem musel skončit?
Odpověď:
Zákoník práce (ZP) umožňuje sjednání pracovního poměru i na dobu časově omezenou. Ustanovení § 39 ZP upravuje pravidla pro pracovní poměr na dobu určitou.
Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje i jeho prodloužení.
Nárok na odstupné či jinou kompenzaci při skončení pracovního poměru, který byl sjednán na dobu určitou, není.
Pracovní poměr sjednaný na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby (§ 48 odst. 2 ZP).
Poznámka:
Na odstupné má zaměstnanec nárok, jestliže u něho dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem, z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až d) nebo dohodou z týchž důvodů.
Informační leták - Skončení pracovního poměru (letáky zde)
Zákoník práce: § 39, § 48 odst. 2, § 65
Skončení pracovního poměru a stavení běhu výpovědní doby
Dotaz:
Zaměstnavatel se mnou rozvázal pracovní poměr výpovědí dle § 52 písm. c). Výpověď mi předal v květnu 2014, výpovědní doba je 2 měsíce a měla bych skončit 31. 7. 2014. Od 7. 7. 2014 ale budu na nemocenské (operační zákrok) a ráda bych se zeptala, když budu mít nemocenskou ještě třeba i v srpnu jestli mi pracovní poměr skončí 31. 7. 2014 nebo až po skončení nemocenské.
Odpověď:
Jestliže zaměstnanci vznikne po obdržení výpovědi pracovní neschopnost, je rozhodující, zda poslední den výpovědní doby bude tato pracovní neschopnost trvat nebo byla ukončena v jejím průběhu.
Uplyne-li poslední den výpovědní doby v ochranné době (např. dočasná pracovní neschopnost), dochází ke stavení běhu výpovědní doby. Ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává. Pracovní poměr skončí uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodlužení pracovního poměru netrvá (§ 53 odst. 2 zákoníku práce).
K prodloužení pracovního poměru tedy nemusí dojít vždy. Zákoník práce dává zaměstnanci možnost, aby prohlásil, že na prodlužení pracovního poměru netrvá, učiní-li zaměstnanec takové prohlášení, pak po uplynutí zákonné výpovědní doby pracovní poměr skončí i když ještě neskončila ochranná doba. Zákoník práce nespojuje se sdělením zaměstnance žádnou předepsanou formu. Může být tedy učiněna nejenom písemně, ale též ústně. Z důvodu prokazatelnosti sdělení zaměstnavateli je vhodné použít písemnou formu. Právní úprava se nezmiňuje výslovně ani o okamžiku, ve kterém má zaměstnanec nejpozději sdělit zaměstnavateli svůj úmysl. Ale mělo by k němu dojít nejpozději v den, ke kterému by uplynula výpovědní doba, nebýt ochranné doby. Pokud by své rozhodnutí zaměstnanec sdělil později, už by to bylo v době, kdy de facto k prodloužení pracovního poměru již došlo.
Informační leták - Skončení pracovního poměru (letáky zde)
Zákoník práce: § 53 odst. 2
Odstupné #
Nárok na odstupné
Dotaz:
Zaměstnavatel mi řekl, že končí a že nebude mít pro mě práci. Dostanu prý výpověď, ale mám strach, že mi nedá odstupné. Mám na odstupné nárok?
Odpověď:
Na odstupné má zaměstnanec nárok, jestliže u něho dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem, z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů.
Důvody uvedené v § 52, písm. a) až c) jsou:
a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
b) přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách
Odstupné zaměstnanci náleží ve výši (§ 67 ZP):
- jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok
- dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
- trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky,
Informační leták - Skončení pracovního poměru (letáky zde)
Zákoník práce: § 52 a) – c), § 67), § 351 - § 362
Výše odstupného
Dotaz:
Zaměstnavatel pro mě nemá práci a domluvili jsme se, že skončím na dohodu s dvouměsíčním odstupným. Chci se ale zeptat, kdyby mi dal výpověď, dostal bych také dvouměsíční anebo tříměsíční odstupné? Dává se i u dohody tříměsíční odstupné a z čeho se odstupné počítá?
Odpověď:
Nejprve začneme nárokem na odstupné.
Na odstupné má zaměstnanec nárok v případě, že je jeho pracovní poměr rozvázán výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů.
Ve Vašem případě by se mohlo jednat o výpovědní důvod dle § 52 písm. c):
„stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách“
Výše odstupného.
Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí či dohodou z výše uvedených důvodů, náleží dle § 67 zákoníku práce odstupné ve výši:
- jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,
- dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
- trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.
Vzhledem k uvedenému je patrné, že výši násobku odstupného neovlivňuje forma rozvázání pracovního poměru (dohoda nebo výpověď), nýbrž délka pracovního poměru u zaměstnavatele.
Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Pro jeho výši jsou důležité tři faktory: rozhodné období, hrubá mzda dosažená v rozhodném období a odpracovaná doba v rozhodném období.
Rozhodné období je za obvyklých okolností vždy bezprostředně přecházející kalendářní čtvrtletí. Hrubá mzda zaměstnance je vždy mzda, která byla zaměstnanci zúčtována v předchozím kalendářním čtvrtletí.
Do základu pro výpočet průměrného výdělku se zahrnují pouze ty částky, které jsou poskytovány za vykonanou práci.
Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu, pokud se písemně se zaměstnancem nedohodne na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.
Informační leták - Skončení pracovního poměru (letáky zde)
Zákoník práce: § 52 c), § 67), § 351 - 357
Neplatné rozvázání pracovního poměru #
Neplatné okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem
Dotaz:
Zaměstnavatel se mnou okamžitě zrušil pracovní poměr. Nesouhlasila jsem s jeho rozhodnutím a podala jsem na něj žalobu k soudu a zároveň jsem mu písemně sdělila, že nadále trvám na zaměstnávání. Soud rozhodl, že se mnou zaměstnavatel okamžité zrušil pracovní poměr neplatně. Zaměstnavatel se proti tomuto odvolal, ale i odvolací soud rozhodl, že jsem v právu, že je okamžité zrušení mého pracovního poměru neplatné. Myslela jsem si tedy, že můj pracovní poměr trvá a šla jsem na své pracoviště, abych opět vykonávala práci. Zaměstnavatel mě ale na pracoviště nepustil, nechtěl se mnou nic řešit. Jsem zase doma a nevím, jak mám dále postupovat.
Odpověď:
Jestliže na základě soudního rozhodnutí Váš pracovní poměr neskončil, máte nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy jste oznámila zaměstnavateli, že trváte na dalším zaměstnávání až do doby, kdy Vám zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru (§ 69 odst. 1 ZP). Protože Váš pracovní poměr neskončil (neplatné okamžité zrušení pracovního poměru), je zaměstnavatel povinen Vám opětovně práci v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou přidělovat (§ 38 odst. 1 ZP), ledaže by takovou práci již neměl. Pokud by Vám práci nepřidělil, pak je to překážka v práci na jeho straně a Vy máte nárok na náhradu mzdy (§ 208 ZP). Náhrada mzdy je ve výši průměrného výdělku. Pokud s Vámi zaměstnavatel odmítá jednat, odmítá Vás vpustit na pracoviště a odmítá Vám přidělovat práci, pak se budete muset pravděpodobně znovu obrátit na soud s další žalobou. Dále pak se můžete rovněž obrátit i na orgány inspekce práce a podat podnět k provedení kontroly dodržování pracovněprávních předpisů.
Působnosti dané orgánům inspekce práce zákonem o inspekci práce ale neumožňuje řešení individuálních sporů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Řešení těchto sporů je výlučně v pravomoci a působnosti soudů.
Informační leták - Skončení pracovního poměru (letáky zde)
zákoník práce: § 38 odst. 1, § 69 odst. 1, § 208
Pracovní doba a doba odpočinku
Rozvrhování pracovní doby
Dotaz:
Jaký je stanovený minimální příchod na pracoviště a odchod z pracoviště? Už po nás bylo i vyžadováno, abychom přicházeli skoro 15 minut předem a odcházeli také téměř 15 minut po pracovní době. Jestliže přijdu jeden den do práce a zaměstnavatel mi oznámí, že zítra mám přijít do práce místo v 7.00 o hodinu později, tj. v 8.00 hodin a pracovat pak do 16.30 hodin místo do 15.30 hodin, může toto učinit? Myslím, že by mi to měl oznámit dřív, je to změna pracovní doby, mám pravdu?
Odpověď:
Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. Rozvržení pracovní doby je zaměstnával povinen projednat s odborovou organizací, pokud u zaměstnavatele působí. Rozvržení pracovní doby nesmí být v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce.
Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny. Má-li se dosáhnout plného využití pracovní doby, je nezbytně nutné určit, kterým okamžikem nebo na kterém místě má začínat a končit pracovní doba a od kterého okamžiku se pracovní doba začíná počítat a kterým okamžikem končí. Výjimku z určování začátku a konce směn tvoří pružné rozvržení pracovní doby. Podrobnosti o evidenci přítomnosti zaměstnanců na pracovišti mohou být upraveny v pracovním řádu či dány jednostranným pokynem zaměstnavatele.
Zákoník práce: § 81, § 84, § 305
Rozvrhování pracovní doby do směn, nepřetržitý odpočinek v týdnu
Dotaz:
Chtěla bych se zeptat, pracuji v pohostinství. V práci jsem celý týden. Od pondělí do čtvrtku od 16.00 do 22.00 hodin, v pátek je to od 16.00 do 24.00, v sobotu od 12.00 do 24.00 a v neděli od 13.00 do 22.00 hodin. To se pořád opakuje. Nemám ani jeden celý den v týdnu volno. Je to v pořádku, když nemám žádný celý den volno?
Odpověď:
Rozvrhování pracovní doby přísluší výhradně zaměstnavateli, který také určuje začátek a konec směn.
Týdnem se pro účely zákoníku práce rozumí 7 po sobě jdoucích následujících kalendářních dnů. V sedmi denním období je realizována nejen samotná pracovní doba rozvržená do směn, ale rovněž nepřetržitý odpočinek v týdnu. Maximální délka stanovené týdenní pracovní doby může být zaměstnavatelem stanovena nejvýše na 40 hodin (§ 79 odst. 1 ZP) a délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin (§ 83 ZP).
Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne (§ 81 odst. 2 ZP). Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce. Zaměstnavatel musí rozvrhnout do směn celý limit stanovené týdenní pracovní doby (maximum je 40 hodin bez práce přesčas). V rozvrhu nesmí být práce přesčas zahrnuta. Limitující je tedy pracovní týden, délka stanovené týdenní pracovní doby, maximální délka směny, nepřetržitý odpočinek v týdnu.
Doba nepřetržitého odpočinku v týdnu má činit nejméně 35 hodin (u mladistvých zaměstnanců doba nepřetržitého odpočinku v týdnu má činit nejméně 48 hodin) – viz odst. 1 § 92 zákoníku práce.
Dle zákoníku práce je možné snížit nepřetržitý odpočinek v týdnu, nejméně na 24 hodin. Jedná se o zaměstnání v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době, při práci přesčas, v zemědělství, ve veřejném stravování, kulturních zařízeních, telekomunikačních a poštovních službách, ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb a u technologických procesů, které nemůžou být přerušeny. Pokud zaměstnavatel rozvrhne pracovní dobu tak, že doba nepřetržitého odpočinku je z výše uvedených důvodů zkrácena pod limit 35 hodin až do limitu 24 hodin, poskytne se zaměstnancům nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období dvou týdnů činila délka odpočinku celkem alespoň 70 hodin.
Např. kdyby délka nepřetržitého odpočinku v týdnu činila 30 hodin, pak v následujícím týdnu musí být 40 hodin (tzn. + 5 hodin zkráceného odpočinku z předcházejícího týdne), tj. 30 + 40 = 70 hodin.
Jestliže to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle. Jestliže to možné není, určí zaměstnavatel nepřetržitý odpočinek v týdnu na jiné dny.
Pokud zaměstnanci pracují v sobotu a v neděli, přísluší jim kromě mzdy i příplatek za práci v sobotu a v neděli.
Vámi popsaný rozvrh pracovní doby není v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce. Pokud by Váš zaměstnavatel i nadále nepostupoval v souladu se zákoníkem práce, pak Vám doporučujeme podat podnět k provedení kontroly dodržování pracovněprávních předpisů.
Zákoník práce: § 79 odst. 1§ 81 odst. 2, § 83, § 92 odst. 1, § 118
Rozvrhování pracovní doby, doba osobní očisty
Dotaz:
Zaměstnavatel nám nařídil, abychom opouštěli pracoviště 5 minut po skončení pracovní doby. Jedná se o přípravnu jídel a pracovní dobu máme stanovenou od 6.00 hodin do 14.30 hodin. Dal nám to písemně ve vnitřním předpisu, kde je napsáno, že s ohledem na očistu po výkonu práce a převlékání bude odchod z pracoviště 5 minut po skončení pracovní doby. Nám se to nelíbí. Nevíme, proč nemůžeme odejít hned po skončení pracovní doby anebo když musíme zůstat o 5 minut déle, tak ať nám to do pracovní doby započítá. Může nám to zaměstnavatel nařídit?
Odpověď:
Pracovní doba je dobou, v niž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele (§ 78 odst. 1 písm. a) zákoníku práce).
Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn (§ 81 odst. 1 zákoníku práce). Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny (§ 81 odst. 3 zákoníku práce).
Zákoník práce výslovně neobsahuje právní úpravu zápočtu doby osobní očisty do pracovní doby. Dobu určenou pro osobní očistu nelze považovat za výkon práce, protože zaměstnanec během ní nepracuje.
Obecně tedy platí, že zaměstnanci mají osobní očistu vykonávat mimo pracovní dobu, tj. po skončení směny. To platí pro všechny zaměstnavatele a všechna pracoviště.
Z toho lze dovodit, že zaměstnavatel může nařídit zaměstnancům opuštění pracoviště z důvodu osobní očisty 5 minut po skončení směny.
Zákoník práce: § 78 odst. 1 písm. a), § 81odst. 1, odst. 3
Pružné rozvržení pracovní doby - překážky v práci a přesčas při pružně rozvržené pracovní době
Dotaz:
Obracím se na Vás s dotazem ohledně přesčasové práce při uplatnění pružného rozvržení pracovní doby, dále jak se při pružné pracovní době posuzují překážky v práci na straně zaměstnance (např. návštěva lékaře) a čerpání dovolené.
Odpověď:
Pružné rozvržení pracovní doby je zvláštním způsobem rozvržení pracovní doby (zákoník práce - ZP, § 85 ). Skládá se z pevné části, kterou stanovuje výlučně zaměstnavatel a z části, jejíž odpracování si může zaměstnanec stanovit sám. Část pracovní doby, kterou si zaměstnanec určuje sám, bývá upravena pravidly stanovenými interním předpisem zaměstnavatele. Součet těchto dob pak tvoří stanovenou pracovní dobu.
Jako příklad uvádíme: zaměstnavatel stanovil zaměstnancům, že pevná část pružné pracovní doby je v době od 8.00 hodin do 14.00 hodin, volitelnou část pružné pracovní doby si můžou zaměstnanci odpracovat v době od 6.00 hodin do 8.00 hodin a v době od 14.00 hodin do 18.00 hodin.
Zákoník práce v § 97 odst. 1 stanoví, že překážky v práci na straně zaměstnance (např. návštěva lékaře) při pružném rozvržení pracovní doby se posuzují jako výkon práce jen v rozsahu, ve kterém zasáhly do základní (pevné) části pracovní doby.
Pokud budete např. od 7.00 do 10.00 hodin u lékaře, při výše uvedené pevné části pružné pracovní doby, a práci budete končit v 17.00 hodin, odpracujete celkem 8,5 hodiny po odečtení přestávky na jídlo a oddech. Tzn. že doba od 7.00 hodin do začátku pevné části pružné pracovní doby (do 8.00 hodin) se Vám nezapočítá do odpracované doby, spadá do volitelné části pružné pracovní doby.
Jiná situace nastane, jestliže budete začínat práci v 6.00 hodin, poté od 8.00 do 10.00 navštívíte lékaře a práci budete končit v 17.00 hodin, odpracujete celkem 10,5 hodiny po odečtení přestávky na jídlo a oddech. V tomto případě se návštěva lékaře započítává do odpracované pracovní doby, uskutečnila se v době pevné části pružné pracovní doby.
Dovolená při uplatnění režimu pružné pracovní doby.
Den, kdy zaměstnanec čerpá dovolenou, se posuzuje jako odpracovaný v celém rozsahu, není to jen pevná část pružné pracovní doby.
Práce přesčas při pružné pracovní době.
Práce přesčas při uplatnění pružného rozvržení pracovní doby se zjišťuje vždy jako práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu a nad základní pracovní dobu (ZP § 98). O práci přesčas při pružné pracovní době nejde, jestliže zaměstnanec konal práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu a nad základní pracovní dobu, kterou mu zaměstnavatel jako práci přesčas nenařídil ani k ní nedal souhlas.
Zákoník práce: § 85, § 97, § 98
Přestávka v práci
Dotaz:
Chci se zeptat, zda je to v pořádku. Jsme recepční a nesmíme si odskočit ani na oběd a ani jíst na recepci, aby to zákazníci neviděli. Můžeme jíst jen, když zrovna nikdo ze zákazníků není, ale to je málokdy.
Odpověď:
Z ustanovení § 88 vyplývá, že zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci přestávku na jídlo a oddech nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce (v případě mladistvých zaměstnanců nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce). Přestávka musí činit alespoň 30 minut, může být ale rozdělena na více částí, pokud alespoň jedna její část tvoří alespoň 15 minut. Přestávky na jídlo a oddech nesmí být poskytovány na začátku nebo na konci pracovní směny. Přestávka musí být určena tak, aby nebyla v rozporu s ustanovením zákoníku práce.
Přestávka na jídlo a oddech je považována za dobu odpočinku.
Poskytnuté přestávky na jídlo a oddech se do pracovní doby nezapočítávají (§ 88 odst. 4 ZP).
Vzhledem k tomu, že přestávka na jídlo a oddech není součástí pracovní doby a zaměstnanec v průběhu jejího čerpání není vázán pokyny zaměstnavatele, může pracovní místo opustit, nebo být za účelem čerpání této přestávky vystřídán.
Pro posouzení zda může být práce zaměstnance přerušena je podstatné, jaké činnosti vykonává.
Pokud zaměstnavatel dojde k závěru, že přerušení práce zaměstnance je možné a čerpání přestávky v práci na jídlo a oddech zaměstnanci určí, je zaměstnanec povinen ji čerpat.
Pokud ovšem zaměstnavatel rozhodne, že práce být přerušena nemůže a zaměstnanci čerpání přestávky v práci neurčí, ale poskytne mu přiměřenou dobu na jídlo a oddech, pak mu musí tuto dobu započítat do pracovní doby.
Zákoník práce: § 88
Práce ve dnech pracovního klidu
Dotaz:
Pracuji v malé firmě pravidelně pondělí až pátek. Můj šéf chce, abych příští týden místo v pátek, přišel do práce v sobotu, ale já už v sobotu něco mám. Může mi to nařídit.
Odpověď:
Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel. Je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení (§ 84 ZP).
Zákoník práce v § 91 vymezuje podmínky, kdy je možné nařídit práci ve dnech pracovního klidu. Práci ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výjimečně.
V den nepřetržitého odpočinku v týdnu může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon těchto nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech:
a) naléhavé opravné práce,
b) nakládací a vykládací práce,
c) inventurní a závěrkové práce,
d)práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu,
e)při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech,
f) práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva,
g) práce v dopravě,
h)krmení a ošetřování zvířat.
Zákoník práce omezuje pouze nařízenou práci. Je samozřejmě možné, případně se dohodnout se zaměstnancem, že bude vykonávat práci ve dni pracovního klidu, aniž by šlo o některý z výše uvedených případů.
Zákoník práce stanoví kompenzaci za to, že zaměstnanec musí pracovat ve dni pracovního klidu. Za dobu práce v sobotu a v neděli přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Je však možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatku (§ 118 ZP).
Zákoník práce: § 84, § 91, § 118
Nepřetržitý odpočinek v týdnu
Dotaz:
Rád bych se zeptal, jestli nám může zaměstnavatel takto stanovit rozpis pracovní doby. Pondělí až pátek od 6.00 do 16.00 s půlhodinovou přestávkou, sobota a neděle od 6.00 do 10.00 hodin. Další týden zase pondělí až pátek 6.00 až 16.00 hodin a sobota, neděle volno. Tak se to bude pořád opakovat každých 14 dní, tj. 12 dní pracovat a 2 dny volno.
Odpověď:
Zákoník práce stanoví pravidla pro rozvrhování pracovní doby. Maximální délka stanovené týdenní pracovní doby může být zaměstnavatelem stanovena nejvýše na 40 hodin a délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Týdnem se pro účely zákoníku práce rozumí 7 po sobě jdoucích následujících kalendářních dnů. Doba nepřetržitého odpočinku v týdnu má činit nejméně 35 hodin. Zákoník práce připouští snížení nepřetržitého odpočinku v týdnu, nejméně na 24 hodin. Jde o případy zaměstnání v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době, při práci přesčas, v zemědělství, ve veřejném stravování, kulturních zařízeních, telekomunikačních a poštovních službách, ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb a u technologických procesů, které nemůžou být přerušeny. Pokud zaměstnavatel rozvrhne pracovní dobu tak, že doba nepřetržitého odpočinku je z výše uvedených důvodů zkrácena pod limit 35 hodin až do limitu 24 hodin, poskytne se zaměstnancům nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období dvou týdnu činila délka odpočinku celkem alespoň 70 hodin. Tj. např. 24 hodin + 35 hodin + 11 hodin (zkrácený odpočinek v předcházejícím odpočinku) = 70 hodin.
Z výše uvedených informací vyplývá, že rozpis, který jste ve svém dotazu uvedl, tomu neodpovídá.
Ještě poznámka: u mladistvých zaměstnanců doba nepřetržitého odpočinku v týdnu má činit nejméně 48 hodin.
Zákoník práce: § 92, § 96 odst. 1
Práce přesčas
Dotaz:
Chtěl bych se zeptat, jestli nás může zaměstnavatel nutit do přesčasů. Zaměstnavatel nás nutí pracovat každý týden 1 nebo 2 dny přesčas. Tvrdí, že může a že to je jenom na přechodnou dobu.
Odpověď:
Práci přesčas je možné konat jen výjimečně, jak uvádí § 93 odst. 1 zákoníku práce (ZP). Práce přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem, nad stanovenou týdenní pracovní dobu, vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Nařízená práce přesčas může činit maximálně 150 hodin ročně a 8 hodin týdně. Vznikne-li větší potřeba práce přesčas, musí se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout. Celkový rozsah přesčasové práce nesmí přesáhnout v průměru 8 hodin za týden v rámci vyrovnávacího období. Vyrovnávací období je období, ve kterém nesmí přesáhnout práce přesčas v průměru 8 hodin týdně v době nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích, jen kolektivní smlouva může toto období protáhnout až na 52 týdnů (§ 93 odst. 4). Práce přesčas ale nemůže být systémovou součástí plánování a rozvrhování pracovní doby.
Zákoník práce dále ukládá zaměstnavateli povinnost vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci odpracované práce přesčas (§ 96 odst. 1).
Zákoník práce - § 93, § 96 odst. 1
Práce přesčas a kratší pracovní doba
Dotaz:
Mám smlouvu na dobu určitou a zkrácený úvazek, 120 hodin za měsíc. Ale každý měsíc pracují víc hodin. Ve výplatních lístcích jsem měl uvedený různý počet hodin, ale jenom v jednom měsíci jsem měl uvedené hodiny práce přesčas a i přesčasy zaplacené. Domnívám se, že jsem měl mít zaplacené přesčasy i v jiných měsících. Mám nárok na zpětné proplacení přesčasů, je to dohromady hodně hodin.
Odpověď:
Nejprve informace co je práce přesčas (§ 78 odst. 1 písm. i). Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn.
U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu; těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit.
Zaměstnanec může, po vzájemné dohodě se zaměstnavatelem, vykonávat práci nad rámec sjednané kratší pracovní doby, ale příplatek za práci přesčas mu bude náležet teprve za vykonanou práci nad rámec stanovené týdenní pracovní doby. Např.: U zaměstnavatele je pracovní doba stanovena v rozsahu 40 hodin týdně. Pokud má zaměstnanec sjednáno, že bude pracovat 30 hodin týdně a odpracuje navíc 2 hodiny, přísluší mu za tuto práci jen mzda, nejedná se o práci přesčas. Za práci přesčas by se považoval až výkon práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu, tj. nad 40 hodin týdně.
Považujeme za důležité rovněž uvést, že práci přesčas je možné konat jen výjimečně - viz § 93 odst. 1 zákoníku práce a zaměstnavatel má povinnost u jednotlivých zaměstnanců vést evidenci odpracované práce přesčas (§ 96 odst. 1 písm. a).
Zákoník práce: § 78 odst. 1 písm. i) § 80 § 93 § 96 odst. 1
Odměňovaní za práci
Minimální mzda, doplatek do výše minimální mzdy
Dotaz:
Dobrý den chci se zeptat na minimální mzdu. Když mi zaměstnavatel nevyplatí novou částku minimální mzdy, jestli mám nárok na doplacení do nové výše minimální mzdy.
Odpověď:
Minimální mzdu upravuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákoník práce) konkrétně ustanovení § 111. Zákoník práce zaručuje zaměstnancům, aby obdrželi mzdu alespoň ve výši minimální mzdy. Minimální mzda představuje nejnižší přípustnou úroveň odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu (pracovním poměru nebo dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce). Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostřední a o výši příplatku ke mzdě ze práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen nařízení vlády) stanoví s účinností zpravidla od počátku kalendářního roku výši základní sazby měsíční a hodinové minimální mzdy s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Výše minimální mzdy se vztahuje ke stanovené pracovní době 40 hodin týdně.
Nedosáhne-li mzda, plat nebo odměna z dohody výše příslušné sazby minimální mzdy, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek. V ustanovení § 111 odst. 3, písm. a) zákoníku práce jsou uvedena pravidla zajišťující, aby forma případného doplatku do minimální mzdy byla známa již před započetím práce.
Výše doplatku ke mzdě se vypočte jako rozdíl mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou minimální měsíční mzdou nebo jako rozdíl mezi mzdou připadající na 1 odpracovanou hodinu a příslušnou minimální hodinovou mzdou. Použití hodinové nebo měsíční minimální mzdy se sjedná, stanoví nebo určí předem, jinak se pro účely doplatku použije minimální hodinová mzda.
Zákoník práce: § 111
Nařízení vlády č. 567/2006 Sb.: § 2
Mzda s přihlédnutím k případné práci přesčas
Dotaz:
V současné době se stává, že je potřeba zůstat v práci přesčas. Představa mého zaměstnavatele je taková, že po nás může kdykoliv požadovat práci přesčas, aniž by nás musel za tuto práci odměňovat. Zaměstnavatel tvrdí, že do 150 přesčasových hodin po nás může chtít práci přesčas a nemusí nám nic platit, prý to vyplývá ze zákoníku práce a smlouvy, kterou máme podepsanou. Ve smlouvě není o případných přesčasech a odměnách zahrnutých ve výplatě ani slovo. Nemáme ani žádnou dohodu, ve které se říká, že má práce zahrnuje práci přesčas. Zajímá mě také, za jakých okolností práci přesčas může vyžadovat. Práce přesčas mi nevadí, ale chci, aby mi byla zaplacena.
Odpověď:
Práci přesčas je možné konat jen výjimečně podle pravidel stanovených v zákoníku práce. Práce přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem, nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Nařízená práce přesčas může činit maximálně 150 hodin ročně a 8 hodin týdně. Zaměstnavatel může v odůvodnitelných případech práci přesčas nařídit kdykoliv, třeba i hodinu před skončením řádně rozvržené směny zaměstnance. Práce přesčas ale nemůže být systémovou součástí plánování a rozvrhování pracovní doby. Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.
Mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas je možné sjednat, je-li současně sjednán rozsah práce přesčas (max 150 hod. za kalendářní rok), k níž bylo při sjednání mzdy přihlédnuto. Je-li mzda sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas, pak dosažená mzda a příplatek ani náhradní volno za práci přesčas nepřísluší. Pokud zaměstnavatel chce uplatnit mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas, pak se jedná o mzdu smluvní, tzn. že zaměstnatel mzdu nemůže stanovit jednostranně, například ve mzdovém výměru, ale musí mzdu se zaměstnance sjednat, nebo-li se s ním dohodnout. Z uvedeného tedy vyplývá, že možnost předem sjednat mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas lze u těchto zaměstnanců pouze v pracovní smlouvě, kolektivní smlouvě nebo v jiné smlouvě. Zaměstnavatel má dále ještě povinnost vést evidenci začátku a konce odpracované práce přesčas.
Zákoník práce: § 78 odst. 1 písm. i), § 93, § 96 odst. 1, § 114
Mzda nebo náhradní volno za práci přesčas
Dotaz:
Zaměstnavatel mi nařídil práci přesčas a současně mi oznámil, že mi nezaplatí příplatek za práci přesčas, ale že místo příplatku musím čerpat náhradní volno. Žádnou dohodu o čerpání náhradního volna se mnou nesepsal, tvrdí, že to není potřeba. Má pravdu?
Odpověď:
Pokud byste zaměstnavateli toleroval tento postup a náhradní volno čerpal, pak ani kontrola z inspekce práce by neprokázala opak. Vychází se totiž z domněnky, že zaměstnanec čerpáním náhradního volna vlastně potvrdil ústní dohodu se zaměstnavatelem. Zákoník práce umožňuje, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem na poskytnutí náhradního volna místo placení příplatku dohodli (§ 114 odst. 1). Zákoník práce ale ve svém znění neukládá zaměstnavateli povinnost, aby dohodu o poskytování náhradního volna za práci přesčas místo placení příplatku sjednal se zaměstnancem písemně. Náhradní volno za práci přesčas však nelze zaměstnanci nařídit, lze ji s ním pouze dohodnout. Pokud nechcete náhradní volno čerpat, pak Vám doporučujeme, písemně sdělit zaměstnavateli, že odmítáte čerpat náhradní volno a že požadujete zaplacení příplatku za přesčasovou práci.
Zákoník práce: § 114
Odměna z dohody o provedení práce
Dotaz:
Chceme zaměstnat starobní důchodce na 20 až 40 hodin v měsíci. Vztahuje se na ně minimální mzda i když budou pracovat jen tak málo hodin?
Odpověď:
Odměna z dohody o provedení práce a podmínky pro její poskytování se sjednávají v dohodě o provedení práce, která musí být uzavřena písemně, jak uvádí ustanovení § 138 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce). Zákoník práce stanoví minimální mzdu jako nejnižší přípustnou výši odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu. Mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda (§ 111 zákoníku práce). Výši základní sazby minimální mzdy stanoví vláda nařízením č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, s účinností zpravidla od počátku kalendářního roku, s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. V tomto nařízení v ustanovení § 2 je uvedena základní sazba měsíční minimální mzdy a hodinová sazba minimální mzdy při pracovní době 40 hodin týdně. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v souladu se zákonným ustanovením mají Vaši budoucí zaměstnanci nárok na částku uvedenou v danném ustanovení na hodinu (vztaženo k pracovní době zaměstnavatele v délce 40 hodin týdně). Pokud by odměna z dohody nedosáhla výše minimální mzdy je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci doplatek k odměně z dohody ve výši rozdílu mezi výší této odměny připadající na 1 hodinu a příslušnou minimální hodinovou mzdou.
Zákoník práce: § 111, § 138
Nařízení vlády č. 567/2006 Sb.: § 2
Nevyplacení mzdy v termínu sjednaném v pracovní smlouvě
Dotaz:
V pracovní smlouvě máme stanovený termín výplaty 20. každého měsíce. Ale každý měsíc nám výplatu posílají jinak. Mzdová účetní mi říkala, že to 20. poslala, ale že to banka poslala pozdě. Ptala jsem se majitele, ale ten se různě vymlouvá, říká, že peníze vždy dostaneme. Já ale musím platit účty včas. Musí zaměstnavatel dodržet termín výplaty mzdy?
Odpověď:
Mzda je splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo některou její složku. V rámci období, v němž je mzda splatná, musí zaměstnavatel určit pravidelný výplatní termín, není-li tento termín sjednán v pracovní smlouvě, kolektivní smlouvě anebo v jiné smlouvě. Tato povinnost je stanovena proto, aby zaměstnavatelé nevypláceli mzdu nepravidelně, v neprospěch zaměstnanců, kteří v důsledku toho pak nemohou realizovat své pravidelné platby. Zaměstnavatel je tudíž povinen zaslat na svůj náklad a nebezpečí na jeden platební účet určený zaměstnancem mzdu, a to nejpozději v pravidelném termínu výplaty mzdy, pokud se zaměstnancem písemně nesjedná pozdější termín. Pokud máte 20. den v měsíci sjednán jako pravidelný termín výplaty mzdy, pak Vám musí být mzda v tento den k dispozici, musí být k tomuto dni na Vašem účtu, pokud máte sjednáno, že mzda bude zasílána bezhotovostně. Nedodržení termínu výplaty mzdy lze postihnout jako přestupek nebo správní delikt na úseku odměňování dle zákona o inspekci práce.
Zákoník práce: § 141, § 143
Výplata mzdy při skončení pracovního poměru
Dotaz:
Chci se Vás zeptat, co mohu udělat, když mi zaměstnavatel nechce po skončení pracovního poměru vyplatit mzdu. U zaměstnavatele jsem skončil práci 4. 9. 2021, výplatní termín byl stanoven vždy 15. den v měsíci a do dnešního dne, tj. 25. 9. 2021 mi zaměstnavatel mzdu nevyplatil.
Odpověď:
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů v § 141 odst. 5 stanoví postup pro výplatu mzdy nebo platu při skončení pracovního poměru. „Při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci na jeho žádost mzdu nebo plat za měsíční období, na které mu vzniklo právo v den skončení pracovního poměru. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mezd nebo platů, je zaměstnavatel povinen mu vyplatit mzdu nebo plat nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu následujícím po dni skončení pracovního poměru.“ Zákoník práce tímto jednoznačně stanoví v jaké lhůtě je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci, který o to požádá mzdu, na kterou mu vzniklo právo již v den skončení pracovního poměru, mimo případy, kdy to neumožňuje technika výpočtu mzdy. Zaměstnavatel pak může zaměstnanci vyplatit mzdu až po skončení pracovního poměru, nejpozději však v nejbližším pravidelném termínu výplaty. Stanovením závazného postupu pro výplatu mzdy při skončení pracovního poměru zákoník práce realizuje naplnění čl. 12 Úmluvy (Mezinárodní organizace práce) č. 95 o ochraně mzdy.
Jestliže zaměstnavatel nepostupuje výše uvedeným způsobem, má občan možnost podat podnět k provedení kontroly dodržování pracovněprávních předpisů. V případě, že se rozhodnete podat podnět, můžete tak učinit elektronicky zde, písemně, prostřednictvím elektronické pošty, případně přímo na příslušném oblastním inspektorátu práce, adresy naleznete na www.suip.cz.
Kontrolu provádí místně příslušný oblastní inspektorát práce, kde se nalézá místo výkonu práce nebo sídlo zaměstnavatele. Předmětem této kontroly je pak především dodržování právních předpisů v oblasti, na kterou podnět upozorňuje. Po ukončení kontroly je podateli podnětu zaslána písemná informace o výsledku spolu se sdělením, zda byly skutečnosti uváděné v podnětu kontrolou potvrzeny.
Zákoník práce: § 141 odst. 5
Náhrady výdajů v souvislosti s výkonem práce
Poskytování cestovních náhrad při tuzemských pracovních cestách
Dotaz:
Zaměstnavatel mě posílá na pracovní cesty, na které jezdím svým autem, na jaké cestovní náhrady mám nárok?
Odpověď:
Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním (§ 42 odst. 1). Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnanci náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, v rozsahu a za podmínek stanovených zákoníkem práce (§ 151). Výdaje vzniklé v souvislosti s pracovní cestou jsou výdaje, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady (§ 152). Zaměstnavatel předem určí, zpravidla písemně (cestovním příkazem) podmínky, které ovlivňují poskytování cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu cesty, místo výkonu práce, dobu trvání, způsob dopravy, ukončení cesty a jiné. Zaměstnavatel je rovněž povinen poskytnout zaměstnanci zúčtovatelnou zálohu na pracovní cestu až do předpokládané výše cestovních náhrad, může se však se zaměstnancem dohodnout, že mu záloha poskytnuta nebude.
Jak uvádíme výše, zaměstnavatel určuje zaměstnanci způsob přepravy, v rámci stanovení podmínek pracovní cesty. Pokud zaměstnavatel požádá zaměstnance o použití soukromého motorového vozidla pro účely přepravy na pracovní cestě a zaměstnanec s jeho použitím souhlasí, přísluší zaměstnanci sazba základní náhrady stanovené za 1 km jízdy a úhrada za spotřebované pohonné hmoty (§ 157 odst. 3).
Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné, a to podle délky trvání této pracovní cesty, výši náhrady stanoví zákoník práce v § 163. Dalším nárokem ještě můžou být i náhrady výdajů za ubytování (§ 162), pokud byly zaměstnancem vynaloženy, v souladu s podmínkami pracovní cesty ve výši, kterou zaměstnavateli prokáže.
Informační leták - Poskytování cestovních náhrad při tuzemských pracovních cestách (letáky zde)
Zákoník práce: § 42, § 151 - §153, § 157, § 162, § 163Překážky v práci
Překážky v práci na straně zaměstnance #
Náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti
Dotaz:
Mám nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu a pracovní směny nám zaměstnavatel plánuje. Od 3. srpna do 20. září 2021 jsem byl nemocný. Zaměstnavatel mi zkrátil výplatu náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti, protože jsem měl v srpnu plánovanou dovolenou (5 dní) a 1 den měli v práci prostoj, když jsem měl mít směnu. Za tyto dny mi nezaplatil nic, tvrdí, že nemám nárok na náhradu mzdy za tyto dny.
Odpověď:
Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu (§ 192 ZP). Náhrada mzdy je poskytována za pracovní dny (směny), které jsou stanoveny rozvrhem směn.
Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu podle § 192 odst. 1 zákoníku práce, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci.
Náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti má tedy přednost před náhradou mzdy z důvodu jiné překážky, jelikož překážka v práci v podobě nemoci nebo karantény má přednost před jakoukoli jinou překážkou v práci (např. prostoj).
Zaměstnavatel nesmí určit čerpání dovolené na dobu, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným.
Má-li zaměstnanec dočasnou pracovní neschopnost ve dnech, ve kterých měl v rozpisu směn naplánovanou dovolenou, nepřísluší mu náhrada mzdy za dovolenou, ale přísluší mu náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti.
Náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti Vám tedy náleží i za dny, na které jste měl v rozpisu směn naplánovanou dovolenou i za překážku v práci na straně zaměstnavatele (prostoj).
Informační leták - Překážky v práci (letáky zde)
Zákoník práce: § 192
Vyšetření nebo ošetření zaměstnance ve zdravotnickém zařízení
Dotaz:
Občas mívám zdravotní problémy a potřebuji navštívit lékaře. Zaměstnavatel říká, že k lékaři chodím moc často a hlavně když mám směnu. Chce, abych navštěvoval lékaře mimo rozpis směn. Myslím si, že na to nemá právo.
Odpověď:
V případě tzv. důležitých osobních překážek je zaměstnavatel povinen nepřítomnost zaměstnance v práci omluvit, za předpokladu prokázání existence překážky a době jejího trvání.
Zaměstnanec je povinen zaměstnavatele o překážce v práci a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu informovat. Smyslem zmíněné oznamovací povinnosti zaměstnance je, aby zaměstnavatel získal od zaměstnance vědomost o překážce v práci a době jejího trvání, neboť mu tato brání v plnění pracovních povinností a aby na základě toho pak zaměstnavatel mohl co neúčinněji eliminovat případné nežádoucí následky nepřítomnosti zaměstnance v práci.
Rozsah pracovního volna a to, zda náleží právo na náhradu mzdy nebo platu upravuje prováděcí právní předpis (nařízení vlády č. 590/2006 Sb.).
Při poskytování pracovního volna posuzuje zaměstnavatel, zda zaměstnanec splnil všechny podmínky pro vznik nároku na poskytnutí pracovního volna, včetně nároku na náhradu mzdy nebo platu. Zaměstnavatel má jistě právo zhodnotit, zda zaměstnanec nezneužívá právní úpravy překážek v práci.
Informační leták - Překážky v práci (letáky zde)
Zákoník práce: § 199
Vyhledání nového zaměstnání před skončením pracovního poměru
Dotaz:
Podala jsem v zaměstnání výpověď z pracovního poměru a chci se zeptat jestli mám nárok na čerpání půl dne v týdnu na hledání nového zaměstnání.
Odpověď:
V souladu s ustanovením zákoníku práce (§ 199) nemůže-li zaměstnanec konat práci pro jiné důležité osobní překážky v práci týkající se jeho osoby, je zaměstnavatel povinen poskytnout mu pracovní volno, případně pracovní volno s náhradou mzdy. Okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci stanoví prováděcí právní předpis - nařízení vlády č. 590/2006 Sb.. U překážky v práci – vyhledání nového zaměstnání – poskytne zaměstnavatel zaměstnanci pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu na nezbytně nutnou dobu, nejvýše 1 půlden v týdnu po dobu odpovídající výpovědní době v délce 2 měsíců. Náhrada mzdy nebo platu příslušní jen, jde-li o výpověď ze strany zaměstnavatele z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) nebo dohodou z týchž důvodů. Pracovní volno je možné se souhlasem zaměstnavatele slučovat. Jedná se o účelové pracovní volno a zaměstnanec je povinen zaměstnavateli prokázat, že pracovní volno čerpal skutečně k vyhledání nového zaměstnání.
Informační leták - Překážky v práci (letáky zde)
Zákoník práce: § 199
Účast zaměstnance na pohřbu
Dotaz:
Potřebuji volno na pohřeb dědečka mé manželky. Můžete mi prosím sdělit, na co mám nárok, jestli můžu mít pracovní volno nebo jestli si budu muset vzít dovolenou, jak mi řekl vedoucí.
Odpověď:
Podle ustanovení § 199 odst. 1 zákoníku práce nemůže-li zaměstnanec konat práci pro jiné důležité osobní překážky v práci týkající se jeho osoby, než jsou uvedeny v zákoníku práce v § 191, je zaměstnavatel povinen poskytnout mu pracovní volno nejméně ve stanoveném rozsahu a ve stanovených případech i náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku podle § 199 odst. 2 zákoníku práce.
V případě diferencované délky poskytování pracovního volna s náhradou mzdy při úmrtí se vychází z rozdělení pozůstalých osob ve vztahu k zemřelému do 3 skupin (podle příbuzenského vztahu).
Dle bodu 7 písm. c) Přílohy k nařízení vlády č.590/2006 Sb. - „ pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na 1 den k účasti na pohřeb prarodiče nebo vnuka zaměstnance nebo prarodiče jeho manžela nebo jiné osoby, která sice nepatří k uvedeným fyzickým osobám, ale žila se zaměstnancem v době úmrtí v domácnosti a na další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob“.
Podmínka, aby fyzická osoba žila v době úmrtí se zaměstnancem v domácnosti, se vztahuje pouze na jinou osobu než osoby v příbuzenském poměru, které jsou v této skupině vyjmenovány.
Z výše uvedeného vyplývá, že máte nárok na pracovní volno na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na 1 den s náhradou mzdy.
Informační leták - Překážky v práci (letáky zde)
Zákoník práce: § 199
Překážky v práci na straně zaměstnavatele #
Překážka na straně zaměstnavatele – tzv. částečná nezaměstnanost
Dotaz:
Pracuji v penzionu jako údržbář. Vzhledem k tomu, že máme teď málo zákazníků, tak mi zaměstnavatel oznámil, že mi bude platit 60 % mzdy. Ale zároveň chce, abych normálně pracoval celý týden, tj. 40 hodin. Je to podle zákona?
Odpověď:
V případech, kdy zaměstnavatel nemá pro zaměstnance dostatek práce tak, aby naplnil jejich stanovenou týdenní pracovní dobu, dochází k tzv. částečné nezaměstnanosti (§ 209 odst. 1 zákoník práce - ZP). Tento název používá zákoník práce pro tzv. jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele, spočívající v tom, že zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci v rozsahu příslušné pracovní doby v důsledku omezení odbytu výrobků či omezení poptávky po jím poskytovaných službách. Za dobu překážky v práci náleží zaměstnanci kompenzace za to, že práci vykonávat nemůže. Zaměstnanci po dobu, kdy mu práce není přidělována (zaměstnanec má pracovní volno), nepřísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, ale nižší, nejméně však ve výši 60 % průměrného výdělku (§ 209 odst. 2 ZP). Pod tuto hranici nelze náhradu mzdy snížit.
O samotném uplatnění této překážky pak rozhoduje zaměstnavatel. Tuto možnost může využít i zaměstnavatel, u něhož nepůsobí odborová organizace. Pokud u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace, nahrazuje zaměstnavatel dohodu s odborovou organizací vnitřním předpisem (§ 209 odst. 2 ZP).
Pokud by Vám ovšem zaměstnavatel přiděloval práci v plném rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, pak by Vám náležela za odvedenou práci mzda v plném rozsahu.
Informační leták - Překážky v práci (letáky zde)
Zákoník práce: § 209
Péče o zaměstnance
Odborný rozvoj zaměstnanců - prohlubování kvalifikace
Dotaz:
Zaměstnavatel mě posílá na různá školení mimo naši provozovnu i do jiných měst. Je účast na školení povinná.
Odpověď:
Prohlubováním kvalifikace se rozumí její průběžné doplňování, kterým se nemění její podstata a umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce (zákoník práce § 230 odst. 1). Může také jít o udržování či obnovování kvalifikace. Pokud se školení týká prohlubování kvalifikace k výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, případně její udržování, je zaměstnavatel oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení k prohloubení kvalifikace. Zákoník práce účast na školení považuje za výkon práce a zaměstnanci náleží za tuto dobu mzda (§ 230 odst. 3 ZP).
Zákoník práce: § 230
Pracovní podmínky zaměstnankyně pečující o dítě mladší než 15 let
Dotaz:
Jsem samoživitelka. Vrátila jsem se po rodičovské dovolené zpět do práce, dcera chodí do školky, ale je často nemocná. Vím, že je to pro ni problém, a proto bych chtěla požádat zaměstnavatele o zkrácení pracovní doby, abych s ní mohla být více. Na dílně nás pracuje osm, tak by to snad mohlo jít. Než oslovím zaměstnavatele, bych ráda věděla, na co mám podle zákona nárok.
Odpověď:
Zajistit zvláštní pracovní podmínky u některých zaměstnanců v pracovněprávním vztahu upravuje zákoník práce v § 241.
Zaměstnavatelé jsou povinni přihlížet při zařazování zaměstnanců do směn též k potřebám zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o děti, pokud to dovolí provozní podmínky.
Pokud zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let požádá o jinou úpravu pracovní doby, měl by zaměstnavatel jeho žádosti vyhovět, nebrání-li mu v tom vážné provozní důvody.
Definici vážných průvozních důvodů však zákoník práce neuvádí. Každá žádost zaměstnance o úpravu pracovní doby by měla být zaměstnavatelem hodnocena individuálně s ohledem na pozici zaměstnance a na provoz, ve kterém zaměstnanec pracuje. Problematickým však může být prokázání skutečnosti, zda u zaměstnavatele existují či neexistují vážné provozní důvody.
Zákoník práce: § 241
Stravování zaměstnanců
Dotaz:
Je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnancům 1x denně teplou stravu, stravenky nedostáváme?
Odpověď:
Právní úprava v zákoníku práce neukládá zaměstnavateli povinnost zajistit zaměstnancům teplou stravu. Zaměstnavatel je dle zákoníku práce (§ 236 odst. 1) povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování. Umožnit zaměstnancům stravování neznamená, že zaměstnavatel musí stravu zajistit. Umožnění stravování je možnost vzdálit se z pracoviště v době pracovní přestávky a najíst se v dosahu nějakého stravovacího zařízení, nebo vytvořit svačinové koutky, nějaký prostor, kde si zaměstnanec může sníst své jídlo. Zákoník práce nepřiznává zaměstnanci žádný zákonný nárok na poskytnutí stravy ze strany zaměstnavatele ani na příspěvek na stravování. Zaměstnavatel ale může svým zaměstnancům stravování poskytovat na základě svého rozhodnutí. A může na stravování svým zaměstnancům i finančně přispívat. Pokud se zaměstnavatel rozhodne na stravování zaměstnanců finančně přispívat, musí to upravit v kolektivní smlouvě (pokud u zaměstnavatele působí odborový orgán) nebo ve vnitřním předpise.
Zákoník práce: § 236 odst. 1
Agenturní zaměstnávání
Pracovní a mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance
Dotaz:
Pracuji pod agenturou práce, se kterou mám podepsanou pracovní smlouvu. Jsme přiděleni na práci do firmy, kde mají zaměstnanci příplatek za odpolední směnu garantovaný v kolektivní smlouvě. Nám ho však agentura odmítá přiznat, prý to pro nás neplatí. Také jsem se až teď doslechl, že jsem měl u firmy, kam mě poslala agentura, pracovat podle písemného pokynu, kde by bylo všechno uvedeno, co a jak budu vykonávat. Nic takového nemám, agentura nás jen svolala a řekla, kde a co budeme dělat.
Odpověď:
Agentura práce musí zajistit svým zaměstnancům přiděleným k uživateli, aby jejich pracovní a mzdové podmínky nebyly horší než pracovní a mzdové podmínky srovnatelného zaměstnance uživatele (§ 309 odst. 5 ZP). Proto máte také nárok na přiznání příplatku za odpolední směnu, pokud byl sjednán v kolektivní smlouvě uživatele.
Agentura práce přiděluje své zaměstnance k výkonu práce u uživatele na základě písemného pokynu podle § 309 odst. 2 zákoníku práce, který musí obsahovat:
- název a sídlo uživatele
- místo výkonu práce u uživatele
- dobu trvání dočasného přidělení
- určení vedoucího zaměstnance uživatele oprávněného přidělovat zaměstnanci práci a kontrolovat ji
- podmínky jednostranného prohlášení o ukončení výkonu práce před uplynutím doby dočasného přidělení, byly-li sjednány v dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury
- informaci o pracovních a mzdových nebo platových podmínkách srovnatelného zaměstnance uživatele.
Informační leták - Agenturní zaměstnávání
Zákoník práce: § 307a, § 308, § 309
Skončení dočasného přidělení zaměstnance agentury práce
Dotaz:
Jsem zaměstnaná přes agenturu práce. V pracovní smlouvě mám sjednáno, že zaměstnavatel může pracovní poměr ukončit před uplynutím sjednané doby z důvodu ukončení dočasného přidělení zaměstnance k uživateli.
Může se mnou agentura práce skončit pracovní poměr i po zkušební době, ale dříve než je uvedeno v pracovní smlouvě?
Odpověď:
Máte zřejmě v pracovní smlouvě sjednaný pracovní poměr pravděpodobně do nějakého data nebo na nějaké období. V pracovní smlouvě může být doba určitá sjednána i takovým způsobem, že pracovní poměr končí dnem ukončení dočasného přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele. Agentury práce se tímto jistí pro případ, když jim skončí předčasně zakázka u uživatele a ony nemají pro své zaměstnance jinou práci.
Agenturní zaměstnávání patří svým charakterem mezi zaměstnání s vysokou mírou fluktuace zaměstnanců a omezenou dobou zaměstnávání. Tito zaměstnavatelé zpravidla nemají vlastní naplnění práce pro své zaměstnance a zaměstnávají je pouze na dobu, kdy je mohou přidělovat k uživatelům. Je proto velmi nutné, při sjednávání podmínek pracovní smlouvy, si vždy důkladně přečíst, jak je doba trvání pracovního poměru zaměstnavatelem navržena. Pokud byste měla pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou, bez dodatku předčasného ukončení a zaměstnavatel by Vám do doby skončení pracovního poměru žádnou práci nepřiděloval, byla by to překážka na jeho straně.
Zákoník práce: § 307, § 308, § 309
Změna délky dočasného přidělení
Dotaz:
Dobrý den, rád bych se zeptal na problematiku agenturního zaměstnávání, a to možnosti měnit délku dočasného přidělení, viz konkrétní dotazy:
Odpověď:
1) Lze měnit dohodu o dočasném přidělení dle § 308 zák. práce dohodou stran (agentury práce a uživatele), kdy se tato změna dotkne délky trvání dočasného přidělení (zkrátí se)? Může pak agentura vydat jednostranně písemný pokyn dle § 309 ZP, který to bude reflektovat, popř. původní písemný pokyn zcela zrušit (okamžité skončení dočasného přidělení)?
(např. původní dohoda o dočasném přidělení stanoví v souladu s § 308/1/c ZP dobu dočasného přidělení v délce 12 měsíců, ale dohodou stran (agentury práce a uživatele) se tato doba zkrátí na 6 měsíců, přičemž původní písemný pokyn byl na 12 měsíců, načež agentura jednostranně vydá nový písemný pokyn, který nahradí původní a příslušně zkrátí délku dočasného přidělení dle nových podmínek v dohodě o dočasném přidělení)
2) Může agentura vydat několik dílčích písemných pokynů k dočasnému přidělení dle § 309 ZP, kterými postupně pokryje sjednanou dobu dočasného přidělení v dohodě o dočasném přidělení dle § 308 ZP? (např. dohoda o dočasném přidělení je na 12 měsíců, ale agentura vydá postupně 3 písemné pokyny, každý na dobu dočasného přidělení v délce 4 měsíce)
3) Skončí předčasně dočasné přidělení zaměstnance přiděleného dle dohody o dočasném přidělení (§ 308 ZP) a písemného pokynu (§ 309 ZP) i tím, že z určitého právního důvodu předčasně zanikne dohoda o dočasném přidělení dle § 308 ZP?
(např. zaměstnanec má být přidělován dle dohody o dočasném přidělení na dobu 12 měsíců a agentura vydá písemný pokyn, kterým jej přidělí po tuto dobu, ale během trvání dočasného přidělení zanikne z určitého právního důvodu dohoda o dočasném přidělení)
3a)Pokud je odpověď na 3. otázku kladná, může agentura práce s uživatelem sjednat určité podmínky předčasného zániku dohody u dočasném přidělení?
(např. dohoda o dočasném přidělení stanoví, že ji může agentura i uživatel vypovědět s 15 denní výpovědní dobou)
Úvodem si Vás dovolujeme upozornit, že Státní úřad inspekce práce není oprávněn vydávat závazná stanoviska a výklady k právním předpisům, neboť výklad zákona přísluší pouze soudům. Poskytujeme (v souladu se zákonem o inspekci práce) pouze základní poradenství.
Ad 1)
Dohoda agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce je dvoustranný akt, který lze měnit pouze se souhlasem obou stran, i když to v zákoníku práce není výslovně uvedeno. Předpokládá se to obecně u každé dohody nebo smlouvy, uzavřené mezi dvěma a více stranami. Domníváme se, že pokud se takto agentura práce a uživatel domluví, lze dobu dočasného přidělení změnit. V takovém případě by mělo dojít ke změně písemného pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance agentury práce podle § 309 odst. 2 zákoníku práce. Změnu lze provést formou změny nebo dodatku k původnímu pokynu. Protože se v případě písemného pokynu podle § 309 odst. 2 jedná o jednostranný akt ze strany zaměstnavatele (agentury práce), není k tomu třeba souhlasu zaměstnance, pokud tím současně nedochází ke změně podmínek sjednaných v pracovní smlouvě.
Ad 2)
Zákoník práce výslovně nezakazuje vydat ze strany agentury práce zaměstnanci více písemných pokynů k dočasnému přidělení k uživateli, které mohou být zaměstnanci vydávány postupně. Další vydané písemné pokyny by však neměly být v rozporu s pracovní smlouvou a původně sjednanými podmínkami. Nejde o počet pokynů, ale o jejich obsah a kontinuitu.
Ad. 3)
Podmínky, za nichž může být dočasné přidělení zaměstnancem nebo uživatelem ukončeno před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno, je nutno sjednat v dohodě mezi agenturou práce a uživatelem podle § 308 odst. 1 písm. g) zákoníku práce. Není možné sjednat tyto podmínky pouze ve prospěch uživatele. Tyto podmínky by měly být vyváženě nastaveny tak, aby postavení zaměstnance a zaměstnavatele bylo možno považovat za rovné.
Dohoda mezi agenturou práce a uživatelem podle § 308 zákoníku práce uvádí dobu dočasného přidělení často pouze rámcově (tzv. rámcová dohoda), obvykle „nejdéle na dobu 12 měsíců“, aby bylo dodrženo ustanovení § 309 odst. 6 zákoníku práce a nebyla překročena doba možného dočasného přidělení zaměstnance k témuž uživateli. V takovém případě ani nemusí dojít k zániku dohody o dočasném přidělení, protože je koncipována šířeji s možností, že dočasné přidělení skončí dříve než po 12
měsících. Předčasné přidělení může také skončit dohodou mezi agenturou práce a zaměstnancem, výpovědí zaměstnance nebo jednostranným prohlášením uživatele nebo zaměstnance podle podmínek sjednaných v dohodě mezi agenturou práce a uživatelem podle § 308 zákoníku práce.
Pracovněprávní vztah mezi agenturou práce a zaměstnancem je zpravidla sjednán na dobu určitou s tím, že doba trvání pracovního poměru je sjednána na dobu dočasného přidělení zaměstnance ke konkrétnímu uživateli, aniž by byla přesně tato doba časově ohraničena. Účastníci tohoto pracovněprávního vztahu nemají přesně jistotu, kdy tato doba nastane. Agenturní zaměstnávání je svou povahou takovým právním vztahem, v němž si zaměstnanec bezpochyby uvědomuje, že jeho pracovněprávní jistoty jsou omezenější, než je tomu u standardního pracovněprávního vztahu, kdy zaměstnanec vykonává práci přímo u zaměstnavatele.
Ad. 3a)
Agentura práce i uživatel si jako dva podnikatelské subjekty mohou v dohodě o dočasném přidělení sjednat i jiné podmínky, než které jsou vyžadovány zákoníkem práce. Tato dohoda obvykle obsahuje i prvky obchodní smlouvy a upravuje způsob finančního vypořádání mezi subjekty, jeho výši, četnost, podmínky úhrady, předkládání určitých dokladů včetně termínů atd. Stejně tak si mohou sjednat 15denní výpovědní dobu. To však mluvíme pouze o vztahu agentura práce a uživatel, zaměstnanec není jeho účastníkem. Agentura práce má samostatný pracovněprávní vztah se zaměstnancem, v jehož rámci a podle uzavřené smlouvy řeší jeho další pracovní zařazení. Může ho přidělit k jinému uživateli, ukončit s ním pracovněprávní vztah, nebo ho dočasně nechat na překážce v práci, než mu najde jiného uživatele.
K posouzení správného postupu při dočasném přidělení je potřeba vždy přistupovat individuálně.
Informační leták - Agenturní zaměstnávání (letáky zde)
Zákoník práce: § 308, § 309
Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů
Převod činnosti zaměstnavatele nebo její části k jinému zaměstnavateli, vznik práva na odstupné
Dotaz:
Naše firma údajně zanikne a převezme nás jiná firma. Jaké mám možnosti v případě, že nebudu chtít pro nového zaměstnavatele pracovat. Mám z tohoto důvodu nárok na odstupné?
Odpověď:
V případě, že bude převedena činnost zaměstnavatele nebo její část k jinému zaměstnavateli, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele (§ 338 ZP). Zaměstnanec vykonává práci pro přejímajícího zaměstnavatele za stejných pracovních podmínek. I práva a povinnosti z kolektivní smlouvy přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele, a to na dobu účinnosti kolektivní smlouvy, nejdéle však do konce následujícího kalendářního roku. Dosavadní zaměstnavatel a přejímající zaměstnavatel musí informovat odborovou organizaci nebo radu zaměstnanců, pokud u zaměstnavatele odborová organizace nebo rada zaměstnanců působí, pokud ne, jsou povinni projednat záležitosti spojené s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů přímo se zaměstnanci, kteří budou přechodem práv a povinností dotčeni (§ 339 odst. 2 ZP).
Pokud by některý z dotčených zaměstnanců nechtěl pro nového zaměstnavatele pracovat, má možnost rozvázat pracovní poměr výpovědí ještě předtím, než dojde k realizaci přechodu práv a povinností. Pracovní poměr zaměstnance pak skončí nejpozději v den, předcházející dni nabytí účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jiného zaměstnavatele (§ 51a).
Právo na odstupné v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů (§ 339a) může zaměstnanci vzniknout tehdy, jestliže by se mu podstatně zhoršily pracovní podmínky u přejímajícího zaměstnavatele. Pokud tato situace nastane, může zaměstnanec ve lhůtě dvou měsíců od data účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů doručit zaměstnavateli výpověď nebo se zaměstnavatelem uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru a podat určovací žalobu k soudu. Žalobou u soudu se bude domáhat určení, že k rozvázání pracovního poměru došlo z důvodu podstatného zhoršení pracovních podmínek v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Pokud soud potvrdí, že skutečně došlo k rozvázání pracovního poměru zaměstnance z důvodu podstatného zhoršení pracovních podmínek, vznikne zaměstnanci právo na odstupné.
Zákoník práce: § 51a, § 338, § 339, § 339a